Z Huslenek jsme se vydali na horu Makytu, která tvoří hranici mezi Českou a Slovenskou republikou. Pod horou jsme si udělali krátkou pauzu a rozdělali oheň. Znenadání se strhl déšť, tak nám byl nejzdatnějším členem našeho týmu postaven přístřešek. Dále jsme pak pokračovali do cíle, kterým byl pro první den Pulčín. Do tábořiště jsme dorazili kolem půl sedmé, přičemž původní plán dosažení cíle byl kolem páté hodiny. 

Rozdělali jsme oheň, postavili stany, odvážní jedinci došli i přes patrnou únavu pro vodu a začali jsme vařit večeři. Asi za necelou hodinu jsme měli přichystaný vynikající guláš, jehož příprava na ohništi nebyla vůbec jednoduchá. Poté co jsme snědli večeři, jsme trávili čas hodnocením celého dne nebo hraním karet.  Jelikož v tábořišti bylo poměrně hodně lidí, usnuli jsme až krátce po půlnoci. Ve tři hodiny ráno ovšem přišel nečekaný budíček v podobě sovího houkání.

Vstávali jsme před sedmou hodinou ranní a ihned jsme šli vařit snídani. Shodli jsme se na ovesné kaši s čokoládou a pro zájemce byly připravené i párky, které zbyly z večerní přípravy guláše. Po vydatné snídani jsme složili stany a vydali jsme se směrem k Čertovým skalám. Odtud jsme po krátké přestávce pokračovali na Lačnovské skály, kde jsme se opět na chvíli zastavili. Naším dalším cílem byly Vařákovy paseky, které překypují krásou díky zdejším rozkvetlým loukám. Na těchto pasekách jsme si dali poslední přestávku a pokračovali lesní cestou do obce Pozděchov, kde jsme již nasedli na autobus, který nás dovezl zpět do Zlína. Po návratu jsme došli k závěru, že expedice byla skvělá, i když pro některé z nás byla třicetikilometrová trasa opravdu výzvou.

A na závěr další expediční básnička: