V sobotu se scházíme už v 9 hodin a netrpělivě vyhlížíme zpožděný autobus. Čekání si alespoň krátíme pozorováním příjezdu různých typů vozů Porsche, které mají sraz na nedalekém parkovišti. Když už jich je dost na to, aby se do nich pohodlně vešla celá naše skupina, napadá nás, jestli se nejedná o sjednanou dopravu. Vzápětí ale přijíždí obyčejný autobus, aby nás odvezl ke zřícenině hradu Tintagel, místu spojovanému s bájným králem Artušem.

Ze samotného hradu mnoho nezbylo, ale i tak nám trvá více než hodinu, než celý areál projdeme a dosyta se nabažíme dechberoucích výhledů na moře. Jelikož se nejedná o zrovna bezbariérové místo, někteří při výstupu strmých schodů otestují svou připravenost na výšlap následujícího dne.

Než se vrátíme do Plymouth, navštívíme ještě krátce malebnou rybářskou vesničku Boscastle. Někdo vyráží k ústí řeky, která vesnici před pár lety ošklivě zaplavila, jiní tráví čas nákupem občerstvení či suvenýrů.

V neděli se scházíme na vlakovém nádraží až po desáté, i tak ale někteří dobíhají na poslední chvíli. Jedeme do městečka Looe, kde se nám podaří pohodlně přestoupit na autobus do Polperra, který má odjezd pouhou minutu po příjezdu vlaku – věc v Česku pověstném dochvilností železniční dopravy nerealizovatelná.

Polperro je další z řady malebných rybářských vesniček, jejíž obyvatelé v minulosti prosluli spíše svou vedlejší výdělečnou činností, a to pašeráctvím. Raději proto nic nekupujeme a hned vyrážíme pobřežní stezkou neustále nahoru a dolů do Looe. Vzhledem k nedělním jízdním řádům potřebujeme být zpět v Plymouth před pátou hodinou, a tak nám na absolvování necelých deseti kilometrů po dramatickém pobřeží a následnou prohlídku městečka Looe zbývají sotva tři hodiny.

To bychom ale nesměli udělat už po pár kilometrech přestávku na krásné pláži s občerstvením, z níž někteří vyrážejí napřed v naději, že alespoň následující stoupání zdolají pomalejším tempem. Zdolali, ale bohužel jiné, než bylo v plánu. Po dalším čekání na opětovné shledání se už tak dost ostré tempo mění v zběsilý poklus.

Do Looe se nám podaří "doběhnout" asi půl hodiny před odjezdem vlaku, a tak namísto prohlídky krásného přímořského městečka většina z nás doplňuje vydanou energii nákupem občerstvení.

Tak jsme si tedy o víkendu krásně odpočinuli a teď už zbývá jen pár pracovních dní a naše anglické dobrodružství bude u konce.