Články

Is Czech Republic even a country?

Tuto otázku jsem dostala od studenta v první lavici, když mě představili na americké střední škole Monona Grove.


Nebyla to moje první hodina, takže jsem už věděla, že studenti v USA nemají problém se vás na cokoli zeptat. 

Než jsem stihla zareagovat, moje americká kolegyně Kailey byla rychlejší a bleskově na PC třídě ukázala mapu Evropy i s ČR. Takže jsme si to vysvětlili a teď už o nás vědí.

A jaké jsou moje zkušenosti „TEA Fulbright“ učitele po pěti týdnech (vždy úterý a čtvrtek) na „high school“?

Škola v Madisonu je obrovská a má moc pěkné vybavení. Typické chodby se skříňkami, jak to známe z filmů a seriálů. Velikou knihovnu s rozpočtem, který můžeme jen závidět. Americké státní školy se ale od sebe celkově nesmírně liší; je to dané lokalitou a z toho vyplývajícím financováním, které se odvíjí od výše daně z nemovitosti na konkrétním místě. A v Madisonu to může být klidně 10 tisíc dolarů ročně za dům. Takže „moje“ škola rozhodně patří k těm šťastnějším. Obrovská je mnohoúčelová tělocvična, ale i jídelna (někteří mají nárok na snídani i oběd zdarma). Zajímavostí je třeba bazén, posilovna, školní televizní studio nebo učebna keramiky. Keramiku si můžete vybrat jako jeden z předmětů. Kromě povinné angličtiny, matematiky a společenských věd je většina předmětů na výběru studenta. Celkově mají 7–8 předmětů, z nichž jsou všechny 90minutové. Tady možná příjemně překvapím naše studenty, že jejich američtí kolegové jsou ve škole ještě déle než oni. Každý týden 20 dvouhodinovek, tzn. 40 hodin.

I přesto, že hodně učitelů nechává při výuce otevřené dveře, učebny působí tak nějak méně hlučně. To je možná dáno kobercem. A v žádné třídě nechybí americká vlajka, citáty a celková výzdoba podle vkusu každého vyučujícího. Neboť zde chodí studenti za učitelem, ne naopak.

Fotky a videa z americké školy jsme asi každý viděli. To zajímavější jsou ale studenti. Můj první postřeh: Vypadají stejně jako ti naši… Nosí stejné oblečení. Zajímají je stejné věci. Odpoledne nebo o víkendu mají mnozí brigádu, baví je sporty, rádi se vídají s kamarády, vyrážejí na nákupy, poslouchají hudbu…

Postřeh detailnější: Jsou sebevědomější. Kladou dotazy, okomentují vaši práci nebo oblečení. Ptají se: Proč tohle děláme? Pro učitele výzva. Ale správná, řekla bych. Vědí, že klást dotazy je v pořádku, očekává se to od nich a formuje to jejich myšlení. Americké studenty nic moc nepřekvapí. Do třídy přijdou dva tři cizí lidé, oni pokračují v práci nebo v hovoru a vůbec si vás nevšímají.  

Ve škole je pestrá škála lidí a výjevů. Do učebny vjede vozíčkář se svým psem, nikdo se nedá vyrušit. Student s poruchou chování si pinká během sokratovského semináře tenisákem, většinu lidí (ani učitele) to nevyvede z míry. V jiné hodině leží na zemi v pozici žáby buldok jménem Honey, psychická podpora jedné ze studentek. Všichni relativně soustředěně pracují.

Jak probíhají hodiny cizích jazyků? Učí se rodilí mluvčí nepravidelná slovesa? Co se stane, když studenti něco provedou? Co je sokratovský seminář? Jaké úkoly má ve škole policejní komisař? A co je nejvíc zaujalo na našem školství a na České republice?

V listopadu vás pozvu na besedu o americké škole s promítáním fotek. Ráda odpovím nejen na tyto dotazy.