Naše cesta tentokrát vede přes obrovské letiště ve Frankfurtu. Navečer přistáváme na dánské půdě, ve městě Billund, a už se pomalu stmívá. Nastupujeme do autobusu s nápisem Aarhus a po složité domluvě s řidičem (mimochodem za dobu našeho pobytu v Dánsku první a zároveň poslední člověk, který neumí anglicky) vyrážíme. Postupně zjistíme, že autobus jede sice bez přestupu, ale je to taková obdoba linky Brno – Zlín přes Střílky, cesta trvá více než dvě hodiny. Je nám však teplo, pozorujeme rovinatou krajinu a v autobusu panuje klid.

Předpověď bohužel nezklamala, Aarhus nás vítá hustým deštěm. K ubytování to máme jen kousek, ale i s deštníky stihneme promoknout až na kost.

Nikdy nevěř místním

Ráno nás budí o půl šesté popeláři a my si říkáme, že úklid města klidně mohl nějakou tu hodinu počkat. Stejně však máme před sebou první pracovní den setkání, tak je dobré být na místě včas. Ochotná slečna na zastávce autobusu nám radí ohledně nákupu jízdenek a směru naší cesty. Dánské názvy znějí krkolomně a podobají se jeden druhému. Běžím sehnat drobné mince do automatu a pak už nasedáme na správnou linku, spokojeni, že v dánské škole budeme ještě s předstihem. Cesta je dlouhá a naši zastávku stále nehlásí. Po konzultaci s řidičem se naplní naše obavy – jedeme úplně na druhou stranu města! Tak tedy honem vystoupit a chytit linku na opačné straně silnice. Teď už je jasné, že dorazíme s pořádným zpožděním. Jako provinilci opravdu přicházíme poslední. Když líčíme naši historku, náš dánský kolega Hans to s humorem uzavře: „Nikdy nevěř místním!“

Dánsko-česká specialita

Studenti začínají seznamovacími aktivitami a učitelé (vždy po dvou z Dánska, Švédska, Finska, Turecka a ČR) zasedají k úvodnímu plánovacímu meetingu. Jedná se už o předposlední setkání našeho projektového týmu. Musíme tedy zhodnotit, co už se udělalo a co zbývá. Týmy každé zapojené země navrhly logo projektu, udělaly dotazníky na pracovištích, prezentovaly školství ve všech zapojených zemích, měly seminář o střihu videa a natočily videa o studentech na odborné praxi. Postupně se nám ztrácí úsměv z tváří, když zjišťujeme, kolik práce je ještě před námi, abychom splnili vše, co jsme v projektu naplánovali.

Od rána jsme zvědaví na pravou místní specialitu, dánské sendviče. Jaké je ale naše překvapení, když se na stole objeví obložené chlebíčky! Je pravda, že jejich vzhled i chuťové kombinace jsou velmi pestré a originální, jinak ale jíme naši starou českou klasiku.

Pak je pro studenty nachystán workshop o tom, jak psát různé zpravodajské texty. Náš český tým, tentokrát ryze dívčí (Tereza, Karolína, Aneta a Iveta), pak hned začíná psát článek pro školní web. Učitelé opět usedají k plánování aktivit. Jelikož je celé setkání natáčeno pro regionální dánskou televizi, napadá mě, že snad musí být vidět, jak se nám všem při přemýšlení a diskusi kouří z hlavy.

Zvon ohlašující miminka

Na úterý je naplánován dvoudílný workshop na téma životopis a motivační dopis. Učitelé sestavují otázky do evaluačního dotazníku a plánují program dalšího setkání. Je slunečno, a tak nás odpoledne dánští studenti vedou k moři. Procházíme kolem moderní budovy knihovny, na níž je vidět, že se celý Aarhus chystá být Evropským hlavním městem kultury roku 2017. Uprostřed obrovské budovy knihovny visí zvon, který má zvláštní funkci. Je napojen na místní porodnici, a pokud si to rodiče přejí, vyšle do knihovny úderem zvonu signál o narození nového občana města.

Pak ještě fotku celé skupiny na schodech a kráčíme podél obrovského přístavu k moři do čtvrti s moderní obytnou zástavbou, kde se vyřádili mladí architekti. Kraluje jí dům s výstižným názvem Ledovec. Ve všudypřítomném silném větru nás moře vůbec neláká ani ke smočení nohy. Jachty v přístavu ale vypadají úchvatně.

Středa je vyhrazena prezentacím a promítání videí o praxích. Naše studentky se na dlouhou a informacemi nabitou prezentaci pečlivě připravují ještě cestou v autobusu. Tomu pak odpovídá i jejich téměř profesionální výkon. Srovnání toho, jak odbornou praxi organizují různé evropské země, je zajímavé. V Dánsku například stráví studenti odborné školy teoretickým studiem jen dva roky, poté následuje rok či dva přímo na praxi. Aarhus Business College, kterou jsme navštívili, má navíc i svou vlastní simulační firmu.

Největší dánské nebezpečí: cyklisté

Kontrast historie a moderny v Aarhusu nám ukáže odpolední procházka. V zajímavé budově radnice navštívíme obřadní síň i jednací sál zastupitelstva. Na starobylých židlích u stolků se jménem každého člena rady města si připadáme velmi důležitě. Skok do moderny představuje extravagantní umělecká galerie s díly známých umělců a hlavně barevnou vyhlídkovou terasou, jež nese přiléhavý název Duha.  Cestou ke starému městu, Den Gamle By, kupodivu nejsou v provozu nejnebezpečnější auta, ale cyklisté. Jsou v Dánsku prakticky všude, doslova se rojí. Příliš však nepočítají s přecházejícími nebo vyklánějícími se chodci. Kolegyně Camilla ze Švédska tak málem přišla o hlavu… Na kole se tu prohánějí všechny generace v rozličných outfitech. Paní na jehlových podpatcích, zahraniční student v džínách i maminka, která veze své děti do školky v dřevěné kárce před kolem. Všechny pak spojuje elegantní černá městská helma. Kola jsou pak odstavena na každém kroku a v takovém množství, že je lidé většinou ani nezamykají.

Skoro jak v Rožnově

Den Gamle By je skanzenem starého městského bydlení v Aarhusu a okolí. Malé hrázděné domky i výstavné, téměř zámecké stavby nás zavedou o několik staletí zpět. Cyklistický krámek, pekařství, lékárna a domky řemeslníků snad každého druhu jsou nejen dobově zařízeny, ale i obydleny. Mnoho z nich má totiž velmi opravdově působící voskové „obyvatele“.  Interaktivní lékárník zase poskytuje rady pro případ nejběžnějších zdravotních problémů, a to dánsky i anglicky. Areál je rozlehlý a my v každém domku vybíháme úzké dřevěné schody a pak voláme „Jé, to je krása!“ Je jisté, že by se tu dal strávit celý den. Tolik času však bohužel nemáme, tak snad až někdy příště.

Na poslední den hostitelé nachystali návštěvu simulační firmy, v níž nás vítá celá armáda milých průvodců. Firma zaměstnává ty studenty, kteří sami nenašli místo pro odbornou praxi. Po vyčerpávající exkurzi po celé budově všichni studenti prezentují výsledky své pondělní malé novinařiny.

Erasmus+: Ztráty i zisky

Závěrečný večer je vyhrazen společné večeři a povídání, vzpomínání a plánování. Všichni účastníci setkání sedí u stolu „mezinárodně“, komunikují anglicky a řeší řadu různých témat. Mnoho věcí nás spojuje. Například můj oblíbený seriál Domek z karet sledují všichni, od Turecka po Finsko. A opět se přesvědčujeme, že lidé z různých zemí mají velmi podobné starosti i radosti. To je také velkým přínosem projektů jako je ten náš Train to Work Erasmus+. Kromě splnění naplánovaných aktivit lidé ztrácejí část předsudků a získávají spoustu zkušeností i nové přátele.