Články

Týden v Anglii je za námi. Jaký byl?

Na začátku dubna se v rámci stáží v zahraničí programu Erasmus+ vydalo 12 studentů naší školy včetně mě do hrabství Devon ve Velké Británii, konkrétně do města Plymouth. Samozřejmě jsme se těšili, ale mě také občas přemáhal strach z neznámého. Každopádně nás čekala velmi dlouhá cesta.


Vyjeli jsme v neděli ráno. Cestu ze Zlína do Prahy jsme urazili za 3 a půl hodiny, délka letu byla poté hodinu a půl. Letěla jsem poprvé, a tak na mě přišly i obavy, ovšem zbytečné. Výhled z okýnka byl nádherný a přistání se pilotovi povedlo opravdu výtečně. Další pokračování cesty (Londýn – Plymouth) trvalo 5 hodin. Většina jej prospala. Když nás minibus konečně dopravil do cíle kolem půl deváté večer místního času, čekali jsme, až si pro každého přijede někdo z rodiny, u které má bydlet.

Mě přidělili k paní jménem Kelly. Byla jsem nervózní z toho, jaký na ni udělám dojem a jak si budeme rozumět. Po chvilce přijela a byla velice milá, ovšem na britský přízvuk a rychlost, jakou Angličané mluví, jsem zřejmě nebyla připravená. Kelly si nepřijela jen pro mě, ale i pro německou studentku, kterou také na měsíc ubytovává. Když nás dovezla domů, připravila anglický čaj s mlékem, který mi velmi chutná. Byly jsme seznámeny se základními věcmi a poté čekalo už jen vybalování a spánek.

V pondělí ráno si každá udělala snídani, já si vzala „oběd“, který mi Kelly nachystala (houska se sýrem, mandarinka, nějaká malá tyčinka a krevetové brambůrky – na to si musíme ještě zvyknout) a spěchalo se do agentury Tellus, která se stará mimo jiné i o tyto stáže. Pracovníci nás provedli centrem města, ukázali proslulý maják u plymouthského zálivu a Mayflower Steps, což je místo, ze kterého vyplouvali lidé roku 1620 na lodi Mayflower do Ameriky, kde založili evropské osady a později i město Plymouth.

Od úterý již chodíme každý do své práce, kde jsme se první dny víceméně seznamovali s tím, jak to tam chodí. Já s mou spolužačkou pracujeme v realitní kanceláři. Pracovník, který nás má na starost, mluví také docela rychle, takže mám někdy problém rozumět. Občas zde zvedáme telefony, v pátek nám dokonce svěřil sčítání v Excelu. Na příští týden však slíbil i spoluúčast na prohlídkách bytů a domů.

Na sobotu vymyslela paní učitelka krásný výlet – vlakem jsme jeli do nedalekého Looe, poté autobusem do městečka Polperro a odtud zpátky, ovšem tentokrát po pobřeží pěší cestičkou dlouhou asi 9 kilometrů. Chvíli po výstupu z MHD začalo pršet a padaly kroupy, a tak nás napadlo, že příjemná cesta skončila. Nenechali jsme se ovšem zastrašit a šli dál. Naše odhodlání se vyplatilo - asi za 10 minut vysvitlo sluníčko a bylo krásně teplo. Pravé aprílové počasí! Chodníček byl tedy kvůli dešti blátivý, a tak nám bylo jasné, že boty to odnesou nejvíce. Místy jsme se ale opravdu báli, že uklouzneme a budeme špinaví celí. Během chůze si však nešlo nevšimnout opravdu nádherného výhledu na moře, a když jsme sešli dolů na pláž, vůně soli a šumění vln mi okamžitě připomněly mou dovolenou v Chorvatsku. Když nás asi po 3 hodinách cesta dovedla zpátky do Looe, byli jsme opravdu vyřízení. Většina vyhledala nějaké občerstvení, ochutnala Fish and Chips, obhlídla město a jelo se zpátky do Plymouth.

Takový byl náš první týden. Moc se nám tu líbí a posíláme pozdravy do naší školy! 

 

pobřeží