Malé vzrušení přichází už v letadle ve Vídni ve chvíli, kdy se od kapitána dozvíme, že k letu se nedostavili dva lidé, kteří se však předtím odbavili. O plánovanou časovou rezervu ve Stockholmu nás tedy připraví zdržení, při němž se hledají a posléze vyndají kufry oněch pasažérů. Snad ne bomba, hned nás napadá.

Kam to vlastně letíme?

Ve Stockholmu zjišťujeme, že nemíříme do města Luleå, ale Lulio, jak zní správná výslovnost. Pohled na spolucestující v péřových bundách a čepicích napovídá, že vyrážíme opravdu blízko k Severnímu polárnímu kruhu.  Za hodinu přistáváme v kraji Norrbotten, nejsevernější části Švédska. Asi nepřekvapí, že panuje v podvečer úplná tma. Do naší destinace, města Piteå, zbývá ještě asi 40 km cesty, kterou bohužel nelze překonat hromadnou dopravou.  Nezbývá tedy než jet objednaným autem.

V cíli už na studenty vzorně čekají hostitelské rodiny; maminky švédských dívek nás překvapí bezvadnou angličtinou. (Později zjistíme, že ta je ve Švédsku samozřejmostí.)

Jsme na místě o půlden dříve než výpravy z ostatních zemí, takže nás bere Camilla, ředitelka hostitelské školy Strömbackaskolan, na projížďku po okolí. Jak jinak než Volvem. Starodávná dřevěná rybářská vesnička s kamenným kostelem ze 14. století a všudypřítomné mořské pobřeží nás úplně ohromí. Camilla nám pak ukáže i svůj dům, jenž stojí spolu s ostatními jednopatrovými bílými a červenými dřevěnými bungalovy u lesa a připomíná nám prázdninovou osadu.

Speed dating

Odpoledne přijíždějí do Strömbackaskolan i Dánové a Finové. Turci kvůli zpožděnému letu bohužel dorazí až v úterý večer. Všichni ostatní se začínají seznamovat. Švédští studenti připravili efektivní a zábavné úvodní aktivity (rychloseznamku jsme tedy na projektovém setkání nečekali) a celou akci suverénně řídí. Pak hurá na prohlídku školy. Nestačíme se divit, když procházíme pavilony budoucích automechaniků, svářečů, zdravotních sester, umělců, obchodníků a dalšími. Na závěr jsme pozvaní do školní tréninkové restaurace, kde pro nás jídlo připravil učitel praxe. Pravé švédské stoly nabízejí lososa, losa i několik příloh. Jsme nadšeni, ale začínáme si uvědomovat, že bychom něco podobného měli nabídnout při dalším setkání u nás…

Spojovací prvek: mobil

V úterý se už začíná s pracovním programem. Náš projekt by měl mít zajímavé logo, a tak se vymýšlejí pravidla soutěže. Se studenty pracuje učitel IT Roy z Finska, který má trefnou přezdívku Happy Hippie. Mezitím koordinátoři ladí diáře zúčastněných škol a zkouší se dohodnout na termínu dalšího mítinku, který bude ve Zlíně. Také je třeba připravit konečné znění otázek online dotazníku pro firmy, v nichž bývají naši studenti na praxi.  Znovu se při tom ukazují obrovské rozdíly, které jsou mezi jednotlivými, byť podobně zaměřenými školami. Studenti jsou však stejní. Smějí se, klábosí, někteří vedou debaty, jiní spíš nejprve naslouchají a osmělují se. Oblečení stejných značek, v ruce vždy mobil a v hlavě podobné radosti i problémy.

Po oficiální prohlídce města, v jehož oknech do tmy krásně svítí lampy, máme volný večer. Hans a jeho kolegyně z Dánska objednali stůl ve Sportsbaru v centru města, hraje se totiž fotbalové utkání Švédsko – Dánsko. Náš stůl je opravdu mezinárodně obsazen. Po dvou lidech z ČR, Finska, Dánska a také učitel Erik z hostitelské švédské školy. Ze solidarity k Hansovi fandíme (samozřejmě potají) Dánsku. Zdrženlivá severská mentalita je při zápase opravdu markantní – když padne gól, proběhne zaplněným barem mírná vlna nadšení a potlesku, ovšem v poklidu a vší slušnosti.

So Christmassy!

Středa je částečně pracovní, ale začíná výletem. Krajinou nekonečných rovin a všudypřítomných smrků jedeme k nedalekému přírodnímu divu – nespoutaným peřejím Storforsen. Konečně sníh! Na cestu lesem nás Švédové vybaví perníčky a horkým nápojem připomínajícím náš svařák, ovšem bez alkoholu. „It’s so Christmassy!“ shrne myšlenky nás všech Sebastian ze Švédska. Dívky z Turecka jdou ale sněhem v plátěných keckách. Brrrr! Jako na objednávku napadl lepivý sníh, a proto vzniká první evropský sněhulák a ve vzduchu řádí koulovačka. Peřeje se hrozivě ozývají i z velké vzdálenosti, ale jejich mohutnost přesto zblízka překvapí. Člověka napadá, že má před sebou opravdový přírodní živel.

Po lávce lemující peřeje se kloužeme k místnímu hotelu, kde je objednán oběd a konferenční sál. Studenti překládají do národních jazyků otázky online dotazníku a navrhují plakát na soutěž o logo projektu. Jelikož název zní Train to  Work, vybízí to k obrázkům vlaku či tréninku. S radostí sledujeme studenty naší školy, kteří nás vzorně reprezentují jak svými znalostmi, tak přístupem a chováním.

Český puk

Krátký severský den způsobuje, že po třetí hodině odpoledne je tma a už v pět se nám chce spát. Všichni studenti však společně vyrážejí do města na hamburger do Maxu a pak na hokejové utkání místního týmu. Neskutečné je zjištění, že puk, který během zápasu skončil v publiku, byl vyroben u nás v ČR.

Na čtvrtek je připraveno taneční vystoupení studentek Strömbackaskolan. Potom už ale zase zpět k pracovnímu programu. Dolaďují se překlady i plakáty. Plánujeme obsah dalšího setkání, když přicházejí novináři z místního plátku, aby vyzpovídali účastníky ze všech pěti zemí. (Ve švédských novinách si na druhý den sice moc nepočteme, hrdě se však můžeme chlubit aspoň fotografií a jmény našich studentů.)

Brzy ahoj ve Zlíně!

Při závěrečné večeři se střídají mnohá témata. Naše hostitele zajímá třeba rozdělení Československa, a nás zase vztah Švédů k jejich královské rodině. Rozloučení pak provází pohodová, přátelská, ale i trochu dojemná atmosféra. I když není třeba moc truchlit, vždyť většina zúčastněných se uvidí na jaře ve Zlíně. Nebo aspoň na Facebooku!